Perfect World - Perfect World

Byla sobota ráno. Víkend jako každý jiný, ne však pro každého. Ginny Weasleyová seděla už v půl osmé ve Velké síni a šťourala se ve snídani. Hlavou se jí honily pochmurné myšlenky.
Byla půlka listopadu. Zima lezla za krky i do rukavic. Každé ráno studenty vítala na školních pozemcích jinovatka. Všichni začínali být stále ospalejší a velmi často usínali na dějinách čar a kouzel…
Ginny seděla u stolu, kousala do topinky a koukala do blba. Přemýšlela, co se jí od začátku školního roku všechno přihodilo. A že toho nebylo málo. Už od srpna se hádá s Ronem. Bůhví co mu zase přelétlo přes nos. Harry se k ní chová čím dál odtažitěji. A ona si prostě nemůže pomoct, pořád je do něj zamilovaná. Hermiona je taky nějaká divná, často se schovává a občas zmizí na celou noc. Zajímavé, že někdy se její absence překrývá s Ronovou…
A navíc na ní už víc jak měsíc, vlastně od začátku školního roku, prapodivně zírá Malfoy. Nemá ho ráda, neustále se povyšuje na ostatní, šikanuje mladší a slabší, naváží se do její rodiny. Zvláštní, že jí od září neurážel, vždy nadává jen Ronovi… A ten si to nenechává líbit, už několikrát si s Harrym vysloužili trest, když se s Malfoyem poprali.
No jasně, už zase! Zase ten odporný Malfoy! Klidně si v sobotu v půl osmé přijde na snídani, když je tam asi tak deset studentů a jedním z nich Ginny Weasleyová, holka, na kterou ten podle čumí!

I never could’ve seen this far,
I never could’ve seen this coming,
Seems like my world’s falling apart.

Draco Malfoy přišel do Velké síně a suverénně si sedl ke zmijozelskému stolu přímo naproti rudovlasé krásce. Začal ji zamyšleně pozorovat. Ginny se po chvíli znechuceně zvedla a někam odešla…


O týden později…
„Ztrhávám Nebelvíru deset bodů,“ pronesl Snape líně, když uviděl Nevillův lektvar, který sice nevybuchl, ale místo hnědé břečky, kterou měla v kotlíku Hermiona, byl ten jeho zářivě kanárkově žlutý. Malfoy ho sledoval s potměšilou spokojeností.
„Za pět minut zvoní, dejte mi své lektvary na katedru, ukliďte a můžete jít,“ řekl profesor, když se vydal řadou lavic zpět ke svému stolu. Třída se během několika minut vyprázdnila, jak všichni běželi na oběd.
Draco se rychle najedl a sledoval Longbottoma, jak jde nahoru k nebelvírské věži. Nadběhl mu a během chvilky stál před ním.
„Ale, ale Longbottom, naše malé telátko,“ protahoval každou slabiku.
„Co chceš, Malfoyi?“ zeptal se Neville a pohlédl mu přímo do očí. Nutno podotknouti, že ho to stálo hodně odvahy.
„Ále, celkem nic, jenom nemám co dělat,“ usmíval se Malfoy samolibě. „Víš, Longbottome, mě naprosto fascinuje, jak může být někdo takový debil,“ prohlásil.
V tu chvíli šla kolem Ginny. Zaslechla poslední větu, nedalo jí to a musela chvíli poslouchat.
„Vážně?“ ušklíbl se Neville, „tak schválně, jak se ti bude líbit tohle!“ Bleskově tasil hůlka a vykřikl: „Tarantallegra!“
Bohužel, Draco byl rychlejší, brilantně se kouzlu vyhnul a to narazilo do zdi. Během okamžiku visel Neville vzhůru nohama s hábitem omotaným kolem hlavy. To už Ginny nevydržela.
„Malfoy, ty zmetku, co si to o sobě myslíš? Že si můžeš vyskakovat na ostatní, když neumí tak dobře kouzlit? Pokud vím, tak po poslední rvačce s mým bratrem jsi skončil na týden na ošetřovně!“ vřítila se mezi ně jako fúrie. Zkoprnělý Malfoy pustil Nevilla na zem a ten s hlasitým žuchnutím dopadl. Hned se zvedl na nohy a postavil se vedle Ginny.
„Jdi na kolej,“ hodila po něm Ginny a dál se soustředila na svého úhlavního nepřítele.
„Ale…“
„Jaký ale? Jsi normální sketa, hajzl, takový kretén, že většího jsem neviděla! Nenávidím tě, slyšíš? Nenávidím, jak se do všech navážíš, jak se tváříš, jako by ti to tu patřilo! Nenávidím tě!“ vykřikla naposledy, otočila se na podpatku a utíkala pryč. Neville se raději rychle vzdálil. Malfoy ještě chvíli stál na místě jako opařený a potom se i on vydal na kolej.
Ginny odpolední vyučování vynechala, po Colinovi se omluvila, že je jí nevolno a celé odpoledne strávila v Komnatě nejvyšší potřeby. Tam chodila vždy, když potřebovala být sama. Moc lidí o ní nevědělo a vždycky se zamykala. Seděla tam asi čtyři hodiny, zírala do ohně a snažila se vyčistit si hlavu. V ruce se jí často objevovala sklenka máslového ležáku, případně mudlovský alkohol zvaný pivo. Sice jí moc nechutnalo, ale aspoň zapomínala na své problémy. I tentokrát měla v ruce sklenku s máslovým ležákem. Pokusila se uspořádat si myšlenky, uklidnit se. Moc se jí to nedařilo. Najednou byl čas večeře. Zvedla se tedy a vydala se do Velké síně.

„Vážení přátelé,“ povstal Brumbál a posunkem si vyžádal ticho.
„Dovoluji si Vás upozornit, že za měsíc a půl se koná Vánoční ples. Mohou se jej účastnit všichni od čtvrtých ročníků výš. Povinná je účast v páru. Na plese se taktéž bude volit nejlepší taneční pár a porotou budou profesoři,“ pokynul rukou ke jmenovaným.
Ginny rezignovaně sklonila hlavu. Bylo jí jasné, že jí nikdo nepozve. Ron jde natuty s Hermionou, Harry s Lenkou Láskorádovou a o Nevillovi se proslýchalo, že se nějak podezřele motá kolem Hannah Abbotové.
„Samozřejmě se budou hodnotit i šaty dam, další soutěž tedy bude o nejkrásnější róbu. Takže, děvčata, věřím, že budete mít celý ten čas spoustu práce,“ mrkl na studenty svýma modrýma očima.
Ginny si zase povzdechla, nemá šanci sehnat partnera a i kdyby ano, stejně nemá šaty. Naprosto bezvýchodná situace. Brumbál ještě popřál studentům dobrou noc a sám odkráčel od stolu profesorského sboru. I Ginny se zvedla k odchodu. Mířila opět ke Komnatě. Tentokrát jí však někdo sledoval, za ní se ale nedostal, protože se zamkla.
Zase se usadila ke krbu se sklenkou máslového ležáku v ruce a tak tam zůstala až do večerky.

Když přišla do společenské místnosti, začala se jí Hermiona starostlivě vyptávat, co se jí stalo, kde byla celý den a jak je možné, že zatáhla vyučování.
„Nebylo mi dobře,“ odbyla jí Ginny a vymluvila se, že je velmi unavená a jde si lehnout. Ve skutečnosti se ještě několik hodin na posteli převalovala a nemohla usnout.

Podobně to šlo den co den. Ještě několikrát se jí povedlo vymluvit se z vyučování na „není mi dobře“ až se jí profesorka McGonagallová začala vyptávat, co se jí stalo. Ještě několikrát potkala Malfoy šikanujícího jiné studenty a ještě několikrát jej seřvala. Ještě několikrát se jí Hermiona vyptávala, co s ní je.
Stále častěji se zašívala do Komnaty nejvyšší potřeby a začínala se hádat se svým bratrem. Prostě měla čím dál častěji ‚blbou náladu‘.

Why is everything so hard
I don’t think I can deal with the things you said
It just won’t go away

Bylo to strašné, začala upadat do depresí. Nikdo mě nemá ráda, jsem ošklivá, hloupá, zlá, podlá, nikdo mě nechce… Prostě ‚depka‘. A začínala se opravdu opíjet. Ani nevěděla proč, zas tak moc jí to nechutnalo, ale jednoduše se několikrát v noci vůbec nevrátila do ložnice. Jak se blížil ples, přestala se opíjet, ale zato stále trudnomyslnější a smutnější.
Příliš dobře si uvědomovala krutou pravdu, jak se to kolem ní všechno páruje. Harry s Lenkou, Ron a Hermiona, Neville s Hannah. Dean a Parvati, Seamus a Levandule…
Občas utíkala i do Zapovězeného lesa. Pobíhala po něm a cítila se neuvěřitelně volná. Znala ho jako vlastní boty. Ztratila se jen jednou a to jí ven vyvedl úžasný jednorožec. Velmi se změnila, všimli se toho všichni. Tak nějak zženštěla, vyspěla. Zkrásněla. To však nikoho nepřesvědčilo, aby jí pozval na ples, asi už byli všichni zadaní. Nebo skoro všichni…

Draco Malfoy zamyšleně šel chodbou a ani si nevšiml malého prváka, který se vystrašeně choulil u okna. Jakmile postrach školy přešel, utíkal prvňáček na opačnou stranu. Draco šel opuštěnými chodbami a přemýšlel. Myslel na to, jak ho ta malá Weasleyová zase seřvala, když si utahoval z jednoho mrzimorského třeťáka. Ta malá holka se začala nějak moc ochomýtat okolo něj. Ne že by mu to moc vadilo… ale nechtěla, aby ho viděla, jak někoho šikanuje. Všechno to začalo Longbottomem. Od té doby jako by ho snad sledovala.
Ani on nebyl pozadu, všiml si, jak často chybí v Síni a že už vůbec není vidět s Potterem, Weasleym a Grangerovou. Většinou je sama, opuštěná.
Několikrát se chtěl zašít do Komnaty nejvyšší potřeby, ale často bývala zamčená. Jednou tu malou zrzku sledoval a ona se schovala přímo do Komnaty. Nebyl zaskočen, ani ho to nepřekvapilo. Mohlo ho to napadnout. Bylo to totiž nejlepší místo k zašití, jak sám dobře věděl.

In a perfect world
This could never happen
In a perfect world
You’d still be here

Draco se za poslední měsíc změnil. Hodně změnil. Ostatní studenty šikanoval jen ojediněle. Byl víc zamyšlený, začal se zajímat i o věci, které mu dosud přišly naprosto zbytečné, například o péči o kouzelné tvory. Nechoval se tak nadřazeně k ostatním studentům, nenavážel se do Wealseyů. To ta malá lasička! pomyslel si zlostně. Od té příhody s Longbottomem nechci, aby mě tak viděla!
Hrozně ho to žralo, nesnášel jak se změnil, chtěl být zase zpátky tím starým arogantním Malfoyem bez citů a zároveň chtěl být s ní. Chtěl cítit její blízkost, nadechovat se vůně jejího šamponu, držet jí za ruce… Ač se to zdálo nemožně, Draco Malfoy se zamiloval do Ginny Weasleyové.
Pozval jí už někdo na ten ples? Další nezodpověditelná otázka. Draco po Ginny začal zoufale toužit, potřeboval jí aspoň vidět, ať na něj klidně zase řve, ale ať se tady objeví! Svěsil hlavu a usadil se do jednoho okna. Byl vysoko, tak v osmém patře. Kolem poletovali ptáci, vrány a krkavci. Jeho šedé oči najednou zaregistrovaly zrzavou šmouhu běžící k Zapovězenému lesu. Usmál se. Jeho nálada se trochu rozjasnila.
Začalo se stmívat. Draco se pomalu vracel do sklepení. Vůbec neměl náladu na tu husu Parkinsonovou a ty pitomce Crabbea a Goylea. Jeden větší tupec než druhý. A Pansy se na něj bezustání věšela. Proč jsem Malfoy? Proč jsem ve Zmijozelu? Kdekoli jinde by to bylo lepší… Nechci být jako můj otec, chladnokrevný vrah a věrný smrtijed! Chci si žít svůj život, bez předsudků a s někým, kdo by mě miloval a koho bych miloval já!
Zase tyhle bezútěšné myšlenky. Věděl, že nic z toho se nikdy nestane. Jako věrný syn půjde v kročejích otce, stane se smrtijedem a bude vraždit nevinné…

„Ahoj, Draco, miláčku, kdepak jsi byl tak dlouho? Měla jsem o tebe strach,“ zašvitořila Pansy, jakmile vešel do společenské místnosti Zmijozelu. Jmenovaný jen něco zabručel a odkráčel do své ložnice. Tam klesl na postel a hleděl do stropu. Musel na ní pořád myslet…

And it makes no sense
I could just pick up the pieces
But to you
This means nothing
Nothing at all

Ležel tam asi dvě hodiny, načež konečně přišel vytoužený spánek a Draco upadl do říše snů. Celou noc se mu zdálo o krásné rusovlásce.


Dva dny před plesem
„Pane Malfoy, mohl byste laskavě dávat pozor?“ Slova profesorky McGonagallové šlehla třídou jako bič. Draco zamumlal nějakou omluvu a sklonil hlavu k práci. Poslední dobou byl velmi roztržitý, pozítří je Vánoční ples a on jí ještě nepozval. Věděl, že to nebude snadné. Ale teď, když s ní potřeboval mluvit, jako by se mu vyhýbala. Potkával jí jedině, když spěchal a další hodinu.
Draco Malfoy se za poslední měsíc změnil nejen chováním. Přestal si ulízávat vlasy, takže mu teď volně spadaly kolem obličeje. Jeho oči ztratily nadřazený výraz. Celkově se začal tvářit jako docela normální kluk. Také jako by vyrostl do výšky.
Po dlouhé době jí konečně zahlédl. Nezdálo se ale, že by se s ním chtěla vybavovat o plese. Popravdě řečeno se zrovna hádala s Harrym Potterem.
„Ne, Harry Pottere, zítra nemůžu jít na trénink, musím se učit! A jestli to nedokážeš pochopit, tak se asi budeš muset obejít bez jedné střelkyně!“
„Ale…“
„Jaké ale? Já prostě nemám čas! Mám úkolů až nad hlavu, buď ten trénink přesuň nebo trénujte b e z e m ě!“
V tu chvíli se do debaty zapojil i Ron.
„A nemůžeš si ty úkoly udělat až bude ples? Pokud se nepletu tak s nikým nejdeš.“
„Tak až bude ples? Já si nechci dělat úkoly až se budou všichni bavit, já si chci ty úkoly udělat zítra!!!“
V tom se obrátila na podpatku a jako střela prolétla kroužkem studentů, který se kolem nich vytvořil. Draca její vznětlivost překvapila, normálně se nějakou podobnou irelevantností nenechala vytočit a byla ledově klidná. Přesto se za ní vydal.

I used to think that I was strong
Until the day it all went wrong
I think I need a miracle to make it through

Běžela chodbou, přes slzy neviděla. Obrazy byly pro ní jen barevné skvrny na stěnách a schody šedý flek v cestě. Utíkala po paměti. Konečně sedmé patro. Třikrát přeběhla kolem obrazu Barnabáše Blouznivého. Rozrazila dveře, zabouchla za sebou a padla na pohovku. Pokoj byl v tlumených nebelvírských barvách. Uprostřed jedné stěny byl velký krb, před ním obrovská pohovka. V rohu stál stařičký gramofon a opodál byl bohatě zásobený bar.
Ginny si vůbec nevšimla osoby, která vstoupila do místnosti a zamkla za sebou. Postava si sedla vedle Ginny a opatrně jí objala kolem ramen. Dívka se vděčně otočila, přitulila se k neznámému, hlavu si mu zabořila do ramene a jala se systematicky proplakávat osobě hábit. Onen neznámý jí hladil jednou rukou po vlasech a druhou na zádech.
Ginny plakala dlouho. Neznámý se s ní pohupoval do rytmu pomalého bluesu znějícího místností.
Ginny zvedla hlavu. A překvapeně vydechla.
„Draco!“
„Ginny,“ vrátil jí její jméno.
„Já… co tu děláš? Jak… jak ses sem dostal?“
„Slyšel jsem tu hádku. Potom jsem šel za tebou, nezamkla ses. Co se stalo? Proč jsi tak vybuchla?“ zeptal se jemně a začal jí stírat slzičky.
„Já nevím, prostě toho na mě bylo trochu moc. Už od srpna jsem se hádala s Ronem, ve škole jsem se začala hádat i s Harrym a Hermionou. Pak jsi mě hrozně štval ty,“ při těch slovech si trochu odsedla. „Všichni na mě byli hnusní, měla jsem problémy ve škole a navíc se to všechno začalo kolem mě párovat. Já jsem byla ještě nedávno do Harryho zamilovaná a tohle mě úplně odrovnalo. Pak ples, věděla jsem, že mě nikdo nepozve.“
Vzhlédla. Vůbec si neuvědomila, komu si tady vylévá srdce.
„Proč by tě nikdo neměl pozvat? Neumíš tancovat, nebo co?“
„No, mě nikdy nikdo na žádný ples nepozval. Vlastně mě nikdo nikdy nepozval vůbec nikam,“ dodala sklesle.
„Ginny, to není odpověď. Proč si myslíš, že tě nikdo nechce pozvat?“
„Proč? Protože ten ples je už pozítří a já nemám partnera.“
„Ginny, půjdeš… půjdeš na ten ples se mnou?“
„Cože? Draco…“
„Já pochopím, když nebudeš chtít, ale byl bych moc rád, kdybys se mnou šla,“ začal popocházet kolem místnosti.
„Ano.“
„Cože? Vážně tam se mnou půjdeš?“ Dracova tvář se rozzářila upřímných úsměvem.
„Půjdu tam s tebou. A moc ráda,“ začala se smát i Ginny.
Najednou oba zvážněli. Draco si zase sedl vedle Ginny na pohovku a vzal jí za ruku. Druhou rukou jí uchopil za šíji a jemně jí políbil. Jaká byla jeho radost, když Ginny jeho polibek opětovala!
„Ginny,“ vydechl, když se od sebe odtrhli, „ani nevíš, jak dlouho jsem už tohle chtěl udělat.“
V odpověď se jen usmála a opět ho políbila.
„Zatancuješ si se mnou?“ zeptal se Draco za chvíli.
„Ráda,“ zašeptala.
Draco se zvedl a do gramofonu dal jednu desku. Na jeho myšlenku se místnost zvětšila a začaly se linout první tóny walzu. Tancovali spolu celý večer a do společenské místnosti se vraceli oba celí rozesmátí. Ginny se už plesu nemohla dočkat.


Den plesu
„Draco, já mám strach,“ řekla Ginny asi deset minut před začátkem plesu. S Dracem se schovávali v Komnatě. Přijdou do Síně až po začátku.
„Neboj, až tě budou chtít ukamenovat, položím za tebe život!“
„No tos mě moc neuklidnil…“
Asi po čtvrt hodině povídání Draco řekl:
„Možná už bysme mohli jít.“
„Tak jdeme,“ souhlasila Ginny.

Vešli do Síně. Byla krásně vyzdobená, všude visely girlandy a jmelí. Draco Ginny hned zavedl na parket. Po několika písních začali hrát jejich oblíbenou. Oba totiž milovali mudlovské romantické filmy. Zazněly první tóny písně Time of my life.
Draco Ginny odvinul a zase navinul na ruku. Políbil já lehce na nos a začali tancovat. Místností se rozléhala chytlavá mamba. Netrvalo dlouho a okolo Draca a Ginny se utvořil velký kruh. Tancovali úžasně, tak jako nikdy v životě.
Skladba skončila.
„Všichni se na nás dívají,“ zašeptala Ginny.
„Tak ať se mají na co dívat,“ odvětil Draco a jemně jí políbil.
V ten okamžik se ztichlou síní rozlehl třeskot rozbíjeného skla, to Ronald Weasley upustil na zem svoji skleničku…

-1. Kapitola || 1. Kapitola

Perfect World